Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přivykání na obojek a vodítko

3. 2. 2007
Už jste to jistě také viděli - vodítko, na jednom konci člověk a na druhém zmítající se chlupatá kulička. To je častý pohled, když se štěňátko učí chodit na vodítku. Mnoho takových začátečníků se rychle osmělí a cupkají krásně vedle svého majitele, ale najdou se i takoví přeborníci, kteří vyvedou z konceptu i zkušené pejskaře.

Jelikož jsem to zažila na vlastní kůži, dovolte, abych se s vámi podělila o své zkušenosti. Náš pejsek nás dokázal svým odporem k vodítku opravdu potrápit a mnoho rad od zkušených odborníků rovněž selhalo. Byly chvíle, kdy jsem propadala zoufalství, nicméně nakonec to všechno dobře dopadlo. Jak tedy postupovat, a co vyzkoušet ?

Navykání na obojek

Než pejskovi připneme vodítko, je nejdříve nutné navyknout ho na obojek. Nechejte pejska obojek očichat a potom se mu jej snažte nenásilně nasadit na krk. Neměl by být moc na těsno, aby neškrtil, ale také ne moc na volno, aby se tam při podrbání se pejskovi nedostala noha. Některá štěňata se změny ani nevšimnou, jiná se snaží obojek dostat dolů urputným drbáním. Je dobré odvést pozornost štěněte od odbojku k nějaké hře a po nějakém čas zase obojek sundat. Další den nasazení a sundavání obojku opakujeme a štěně odměňujeme. Měla by to pro něj být příjemná záležitost, která se později propojí s venčením, na které se většina pejsků moc těší, takže stačí vzít obojek do ruky a už je u vás.

Snažte se pejska postupně naučit, že má u nasazování vodítka zůstat sedět nebo být alespoň v klidu. Pokud na vás do výšky vyskakuje, odvraťte se a počkejte, až se uklidní. Pokud budete důslední, rychle pochopí, že ven se nejde dokud nebude způsobně čekat.

Flexi vodítkaNavykání na vodítko

V první fázi dejte pejskovi vodítko očichat, potom mu jej připněte na obojek (domácí cvičení) a nechte jej, aby si zvykl, že je něco za ním. Některá štěňata se nebudou chtít hnout z místa, jiná vesele hopkají. Volejte na štěňátko a za chvíli zapomene, že se za ním cosi táhne. Nicméně například náš pejsek než by se hnul z místa, raději na něm i s vodítkem usnul.

Můžete zkusit pejska vodit na vodítku i doma, když na něj jiný člen vaší rodiny zavolá, radostně za ním poběží. Později se vydejte se štěňátkem ven. Zpočátku bude překvapené nebo dokonce vyděšené z nových vjemů. Z tohoto důvodu je dobré mít ho na vodítku, aby se z leknutí nevrhlo pod kola aut. Povzbuzujte je a chvalte při každém kroku a zvolte krátkou trasu (jen několik metrů), nejlépe kolem domu. Pokud štěně vykoná potřebu venku, hodně chvalte. Určitě bude co odměňovat, proto s sebou berte pamlsky, aby jste mohli pochvalu vylepšit.

Na procházky berte štěně z počátku hlavně po probuzení a po jídle, kdy je největší pravděpodobnost, že vykoná potřebu. Pokud se pejsek ven těší, neberte jej hned po vykonání potřeby domů, ale ještě se s ním kousek projděte. Mohli byste v něm vyvolat dojem, že je lepší to ještě chvíli držet, aby jste s ním někam šli. Naopak, jestli je štěně hodně bázlivé, nenuťe je při každém venčení k dlouhé procházce, ale zvykejte je postupně.

Pro některé případy se může pro začátek použít flexi (navíjecí) vodítko, pejsek se cítí svobodný a nezmítá se tolik. Nedoporučuji je však nastálo, protože:
1. Pes se na něm hůře ovládá.
2. Špatně se zabrání nežádoucí činnosti (požírání výkalů, skákání na lidi a na jiné psy apod.).
3. Velice špatně se učí chůzi u nohy a rozumné chůzi na vodítku jako takové.
4. Nehodí se pro velká plemena.
5. Pokud vám flexi vodítko vypadne z ruky, jede po zemi za psem, vydává hluk, pes se ho může leknout a může se stát, že už psa nikdy neuvidíte nebo vběhne pod auto.
6. Pokud se pokazí brzdička, nemůžete svého psa ovládat skoro vůbec.

Atrapa psa s kšíry neboli postrojemChůze na vodítku

Když už máme začátky za sebou, je třeba dát chůzi na vodítku určitá pravidla. Obecně je žádoucí, aby pes chodil po vaší levé ruce, zatímco vy držíte vodítko v ruce pravé. Pokud nejde o služební výcvik, nic se nestane, pokud strany otočíte, ale rozhodně nedovolte psovi, aby běhal kolem vás dokolečka, zamotával vás do vodítka, skákal po vás nabahněnýma nohama, lítal ze strany na stranu nebo vás za sebou vlekl. Od počátku štěně chvalte za dobré chování a nežádoucí činnost označujte např. důrazným FUJ! Určitě vám to do budoucna ulehčí život a na procházky se nebudete dívat jako na nutné zlo.

Naučte psa, aby se nevrhal na lidi (byť z radosti), kteří vás míjejí, a neútočil na kolemjdoucí psy. Vezměte jej "nakrátko" na vodítko, aby šel u vaší nohy. Vezměte jej do města a naučte ho pohybovat se ve vlaku, autobuse, v podchodu, na náměstí plném lidí ap. - i to patří ke správné socializaci štěněte. V tomto případě obzvláště platí pořekadlo: "Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš." S dospělým 50kilovým psem, který se bojí vejít do podchodu, už toho moc nezmůžete. Vše, co psa naučíte ve štěněcím věku, se vám s jistotou vrátí, dobré i špatné.

Neměňte pravidla. Nedovolte, aby na vás a vaše známé mohl pes v létě, kdy je sucho skákat, protože v podzimní plískanici mu nevysvětlíte, že teď to neplatí. Učte psa pouze to, na čem si opravdu budete trvat, abyste mu v hlavě nenadělali zmatek. Obrňte se trpělivostí a laskavostí. Pochvala a odměna jsou velkou motivací a překonají nejednu fobii.

Co zbývá? Popřát vám mnoho úspěchů s nácvikem.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář